O příkazovém řádku jsem původně chtěl psát až v části věnované programování, tedy v kapitole věnované zpracovávání argumentů programu v jazyce C a dalším způsobům získávání vstupních hodnot z okolí. Zjistil jsem ale, že zejména mezi uživateli Windows je dnes práce s příkazovým řádkem považovaná za něco na způsob tajného učení z Kabaly. Někteří se dokonce domnívají, že příkazový řádek je zastaralý a už se vlastně vůbec nepoužívá.

Opravdu? Tak se schválně podívejte na programy z rodiny MS Office (například zde)! Zjistíte, že překvapivě mnoho programů s grafickým rozhraním lze stále spouštět s množstvím parametrů. Mnoho grafických programů ve Windows, Linuxu i v Mac OS X používá CLI – rozhraní příkazového řádku, protože to je pro spouštění různých konfigurací programu mnohem praktičtější než konfigurační soubory.

Koncový uživatel skutečně pro svou práci příkazový řádek či shell vůbec nemusí potřebovat. Pro správce systému a programátory to je ale praktický nástroj, který když neznají, mají tendenci vytvářet dost těžkopádná řešení. Naučte se ho používat a určitě oceníte, co umí.

CLI především umožňuje vytvářet skripty. Programy s CLI se proto jednak dají používat pro hromadné a/nebo automatizované zpracování dat, nebo se toto rozhraní dá s výhodou použít pro automatizované testování samotných programů. Tímto způsobem odhalíte více chyb rychleji a kvalitněji než v programech, které používají výhradně GUI nebo si s uživatelem "povídají".

V této kapitole se seznámíme s tím, jak příkazový řádek a shell spustit a používat. O tom, jak jej využít ve svém vlastním programu si povíme v další samostatné kapitole.